Mateřské školy

Samostatný vzdělávací program „Život má mnoho podob“, jehož cílem bylo přiblížit život člověka, který je upoután na vozíčku. Celý program si moderoval pan Adam sám. Program byl strukturovaný, rozčleněný do smysluplných bloků, jež vyústily v celek.

V první části se pan Adam představil, popsal své znevýhodnění, ukázal dětem kompenzační pomůcku na těle a pomocí obrazového materiálu sestavil s dětmi režim dne vozíčkáře s komentovaným přiblížením dopomoci, kterou potřebuje při každém úkonu od druhého člověka. Dalším úkolem pro děti bylo sebrat rukou v ponožce bonbón z krabičky, rozbalit a vložit do úst. Děti si při tomto úkolu uvědomily znevýhodnění při postižení. Manipulace a jízda s mechanickým vozíkem přes práh byla pro děti velmi zajímavá, rády vyzkoušely přejížděné obraty i brzdy. Taktéž si mohly vyzkoušet popojet s elektrickým vozíkem, podrobně si ho prohlédnout a vyzkoušet všechna tlačítka.

Pro zpestření pan Adam na závěr zařadil hru s míčky, při které jsme se všichni zasmáli, předvedl i ekvivalent s kompenzační pomůckou pro děti s postižením, jako ukázku vyrovnání podmínek pro zážitek ze hry pro každého. Děti z naší MŠ mlčky poslouchaly s velkým zájmem, co pan Adam říká, nebály se vše vyzkoušet, zeptat se a proskoumat.

Tato akce dětem velmi rozšířila ponětí o světě postižených. Někteří se s touto problematikou setkali poprvé. ( Nejmenší děti neví co je např. atrofie – vysvětlení přizpůsobte jejich věku – nemůžu nic zvednout, mám nemocné záda…atd.) Všichni jsme si program pana Adama užili, na závěr jsme poděkovali společnou písní, básničkou a děkovným rituálem: „Díky za hru kamarádi, máme se tu všichni rádi…..“

Moc se nám líbilo, že si projekt vede pan Adam sám. Pro děti to bylo názorné prožitkové učení, učení hrou. Doposud se setkaly s pomocí jen „abstraktně“ např. sbírka víček pro nemocné, Tří Králová sbírka atd. žádné osobní setkání.

Budeme se těšit na další společné setkání.

Lenka Prokšová, ředitelka

Celý program je interaktivní, naučný a užitečný nejen pro děti, ale i pro nás dospělé. Přínosem bylo, že jsme se dozvěděli, jaké obtíže v běžném životě handicapovaný člověk má, co od nás – intaktních potřebuje, jak můžeme pomoci.

Samy děti si vyzkoušely pohyb se svázanýma nohama, úchop s ponožkou na ruce, překonání překážky na vozíčku zahráli jsme si hru s názvem boccia. Díky konkrétním pomůckám byl program velmi prožitkový. Určitě si pana Kratochvíla pozveme v dalších letech.

Mgr. Kateřina Boková, ředitelka